Kontakt
224 917 922
Prázdný

Filtrovat rám

Pokročilé filtrování

Šířka profilu

Výška profilu

Najdete nás na facebooku!

Iva DRAŽSKÁ

*maluje a kreslí od dětství

*vychodila Základní uměleckou školu v Kobylisích, kde měla možnost vyzkoušet a naučit se mnoho  výtvarných  technik pod laskavým vedením Dany Součkové a Jany Kleprlíkové

*po vychození základní školy nepokračovala dál ve studiu na výtvarných školách, ale křivolaké životní cesty ji  zavedly  nejprve na SOU elektrotechnické a pak na SPŠS v Betlémské ulici v Praze

*výtvarné umění ji však provází celý život, je její „živou vodou“

*kreslí drobné obrázky perem a akvarelovými pastelkami, v roce 2017 začala malovat akrylem

*několik let šila patchworkové hračky a dekorace

*drátuje koše, lucerny, netradiční šperkovnice, závěsné bytosti a drobné ozdoby

*píše zvláštní pohádky, kterými upouští páru

* první samostatnou výstavu měla v roce 2012 v Galerii NORA Praha

*její práci si můžete prohlédnout na stránkách www.ywucha.cz, na kterých naleznete nejen obrázky, ale právě také pohádky, ze kterých jednu si nyní můžete přečíst

O zamilované Princezně

Žila byla jedna Princezna a ta se pořád zamilovávala. Poprvé to bylo ve druhé třídě. Jmenoval se Rohlík a na čele měl dvě veliké boule, přesně v místech, kde čertům vyrůstají rohy. Rohlík seděl přes uličku, takže na něj Princezna nemohla zírat. Nemůžete při vyučování zírat do strany. Musíte zírat dopředu, na tabuli. Takže Princezna zírala na Rohlíka o přestávce, když se Rohlík, na rozdíl od ostatních chlapců, svědomitě připravoval na další hodinu, nebo svačil.

Rohlík si Princezny vůbec nevšímal a Princezna tak mohla zírat a přemýšlet o tom, kdy a jestli vůbec, vyrostou z těch boulí, co má Rohlík na čele, ty čertí rohy. Čas utíkal, základka skončila a Rohlík zmizel. Jestli mu ty rohy narostly, to se Princezna už nikdy nedozvěděla. Ale to máte fuk. Trable zamilovaných jsou totiž tak strašné, že nějaké rohy na čele se s takovým trápením nemohou vůbec rovnat. Jak Princezna dospívala, začala vážně uvažovat o tom, že je lepší se zamilovávat do někoho, kdo tu fyzicky není a ani nemůže být. Třeba do herců z Ameriky. Nebo do zpěváků z Ameriky. Nebo do hlavního hrdiny románu, který se odehrává v Americe v úplně jiném století. Že je lepší snít o někom, kdo tu není. Nemusíte totiž pak řešit, že ten, kdo tu je, na vás zvysoka prdí a je mu úplně šumák, že jste hezká, láskyplná, chytrá, kouzelná, vtipná, že umíte vařit, prát a žehlit, sekat dříví, klít jako námořník a že máte krásné oči. Vždycky, když se Princezna zamilovala do někoho, kdo tu byl, stal se z ní neohrabaný, stydlivý a trapný slon, který nemohl v přítomnosti TOHO, kdo tu byl, dýchat, takže se pak neustále dusila. To s sebou samozřejmě přinášelo další problémy, protože když se dusíte, nemůžete moc mluvit, jíst, pít, pracovat, chodit na procházky a taky se vám docela blbě spí, protože - a to už jsem říkala na začátku - se dusíte. Kdo by měl zájem o poloudušeného trapného slona?

No a tak se Princezna rozhodla, že než aby se udusila, raději se nebude zamilovávat do TOHO, kdo tu je, ale bezpečně do NĚKOHO, kdo tu momentálně není a nikdy nebude!

Ukázky obrazů